Ubytování Svratouch

První zpráva o existenci obce Svratouch je datována letopočtem 1392. Již tenkrát patřila obec do panství Rychmburského, a to až do roku 1848. Vezmeme-li v úvahu, že teprve ve 13. století bylo dovoleno osazovat se a zřizovat obydlí v pomezních hvozdech zeměpanských a že proměna části lesů v pole probíhala pomalu a po delších časových úsecích, je zřejmé, že první vesnická zástavba objevila se na Vysočině právě v této době. Ve Svratouchu bylo osídlení započato pravděpodobně v místech dnešních Pasek. Představme si těch několik chaloupek, z nichž za dlouhá léta pochopitelně nic nezůstalo. Jsou však zde ještě dnes jim podobné, zbudované z nejlevnějšího materiálu - ze dřeva. Střechy doškami kryté, malá okna, vše prosté a nesmírně skromné, přesto však přinášející jejich obyvatelům jistotu teplého domova.Říká se, že zdejší políčka dovedla rodit jen to kamení. Oč těžší těchto kamenů byla tehdy robota a poddanství. Často i v těchto horských vesničkách docházelo k selským rebeliím. K velké selské bouři na panství Rychmburském došlo v březnu 1752. Poměry se stávaly nesnesitelné zvláště v letech 1770 a 1771, kdy se krajem šířil mor a hlad.Ve Svratouchu a v celém okolí bývalo mnoho rodin českobratrských. Po vydání tolerančního patentu, kterým císař Josef II. poskytl roku 1781 alespoň částečnou svobodu evangelíkům, přichází mezi prvními svratoušský evangelický sbor, aby s pomocí knížete Filipa Kinského postavil a při tzv. císařském posvícení roku 1783 otevřel evangelický kostel.Roku 1784 byla ve Svratouchu zřízena evangelická škola a teprve za 58 roků po té byla tu založena škola katolická. Posléze byly obě školy spojeny. Prvním učitelem byl Vincenc Strniště. Nejdříve se vyučovalo přímo v selských staveních, pak ve staré škole v čísle 218. 30. srpna 1897 bylo započato se stavbou nové školní budovy. 17. říjen 1898 byl prvním dnem, kdy se v této nové škole začalo učit. Toho roku bylo do školy přijato 249 žáků. V porovnání s dnešními 44 dětmi, docházejícími do l.-4. ročníku svratoušské školy, je toto číslo úctyhodné. Mnoho učitelů se pak ve škole vystřídalo, mnohá jména jsou již zapomenuta. Jedno však bude v paměti svratoušských uchováno velice dlouho. Psal se rok 1907. Dřina, chudoba, život ze dne na den. Lidé apatičtí, za nimiž nikdo nepřišel, aby zvedl jejich hlavy, povzbudil je a pověděl jim, že může být i jiný život a že je v jejich moci, aby provětrali dusné ovzduší, v němž se horská vesnice zalykala. Až jeden z mála pokrokových lidí, učitel Josef Dušek se pustil s hrstkou obětavců do práce a založil první lidovou knihovnu. Doporučoval, nabízel a sám půjčoval skromná literární díla a získával tak stále větší počet čtenářů, kteří se společně s ním stávali šiřiteli kultury a vzdělanosti. Svratouch se probouzel z hlubokého spánku a najednou viděli zdejší lidé přes kamenité kopce a hučící lesy daleko do světa.Mezi často vzpomínané zajímavosti patří i rok 1930. Ačkoliv na Vysočině není sníh a sněhové vánice pražádnou zvláštností, napadlo 27. října toho roku obrovské množství vlhkého sněhu, který přinesl zkázu zdejším krásným lesům. Sníh přilnul pevně ke korunám stromů a sněhová bouře dovršila dílo zkázy. Stromy spoustou sněhu obtížené se lámaly v korunách i u země, takže po dvoudenním řádění ledového větru nezůstal na mnohých místech ani jediný nepoškozený.Rok 1930 přinesl vedle vzpomínané živelné pohromy všem tehdy žijícím občanům Svratouchu i obrovskou radost. Tehdy poprvé v historii obce v několika málo měsících ozářilo jejich příbytky elektrické světlo. Stalo se symbolem nové doby, nového života.