Ještě v 11. století byl na území Novorychnovska hustý a neprostupný prales, přirozená to ochrana české země. Teprve ve vrcholném období Přemyslovců, na konci 12. a na začátku 13. století nastává změna. Český kníže Vladislav daroval tuto krajinu Arcibiskupství pražskému, které se staralo o zalidnění této krajiny, zejména osadníky německými. Tak byla patrně založena osada rychnovská. jejíž jméno pravděpodobně vzniklo z německého výrazu "der reich ouwe", což znamená "na úrodné nivě". Majetkem arcibiskupství byl Rychnov až do konce husitských válek. Od konce 15. století náleželo panství rodu Leskovců, z nichž si Vlachyně z Leskovce zvolil za své sídlo právě Rychnov. Nechal přebudovat zdejší zpustlou tvrz na renesanční zámek. Ten byl ještě v budoucnu dvakrát přestavován, po vpádu Švédů roku 1640 a po velkém požáru roku 1827. Nad vchodem do zámku je umístěn znak arcibiskupa Valdštejna, jehož přičiněním byl zámek budován po vpádu Švédů. Z doby Leskovců pochází i městský znak Nového Rychnova.