Ubytování Slapy

V místech náplavky Slapské přehrady začínal velmi peřejnatý úsek Vltavy, známý pod jménem Svatojánské proudy. Tento 7 km dlouhý úsek se spádem 20 m, který je dnes zatopen Štechovickou přehradou, představoval poslední překážku při plavení vorů a nákladních lodí do Prahy. Prázdné lodě táhli proti proudu koně stezkou, která byla střídavě na levém a pravém břehu řeky. Zdolání tohoto úseku Vltavy nebylo snadnou záležitostí, protože náraz dlouhého voru na skrytý balvan v řečišti nebo v zákrutách na břeh znamenal jeho rozbití a často i smrt vorařů. Splavnění Svatojánských proudů (rok 1643) připomíná barokní pískovcový sloup, za nímž byla roku 1772 postavena socha sv. Jana Nepomuckého, podle něhož také proudy dostaly jméno. Obě památky se nacházely na levém břehu Vltavy a před napuštěním Slapské přehrady byly přemístěny pod hráz poblíž budovy elektrárny, kde stojí dodnes. Před samým vstupem do Svatojánských proudů, poblíž 93. ř. km, se na levém břehu Vltavy nacházel hotel Záhoří, který své jméno získal podle nedalekého stejnojmenného polesí. Jeho počátky se tradují od roku 1914, kdy tamější místa byla častou zastávkou výletníků z Prahy, kteří si vyjeli parníkem proti proudu romantickou krajinou do Štěchovic a dále pokračovali ke Svatojánským proudům. Z té doby také pochází i níže uvedený leták, který zobrazuje ještě první podobu hotelu. Ten byl za první republiky zleva rozšířen, aby mohl uspokojovat vzrůstající poptávku. V hotelu Záhoří byl také nacisty zavražděn 23. ledna 1935 Ing. Rudolf Formis za protifašistické rádiové vysílání do Německa. V Živohošti se na břehu Vltavy nacházela slavná roubená došky krytá Rákosníkova hospoda. Protože zde stála již od roku 1617, její dřevo pamatovalo i předbělohorský samostatný Český stát. V posledním období své existence byla hospoda také omítnuta. Jenže pak se začalo před druhou světovou válkou mluvit o jejím zatopení přehradou. Noviny Vltavské proudy tehdy přišli s návrhem, aby se rozebrala a znovu postavila výše nad zátopovou čárou. K rozebrání hospody pak skutečně došlo, konec konců byla státní památkou, ale dodnes se znovu nepostavila. Údajně její dobře uskladnéné dřevo posloužilo jako topivo. Snad jen pro zajímavost musíme dodat, že zde pobývali mimo jiné také Alois Jirásek, Bedřich Smetana (když skládal symfonickou báseň Vltava) a Josef Suk. Ten sem rád putoval pěšky z rodných Křečovic (asi 5 km od protejšího břehu). Z Rákosníkovy hospody tedy nezbylo vůbec nic a z původní Živohoště, která je na obrázku, pouze pár zatopených sklepů, kostelík svatého Fabiána a Šebestiána a hřbitov. Dnes leží kostel se hřbitovem jen pár metrů nad hladinou. Osada Ústí U soutoku potoka Mastníka s Vltavou se nacházela, dnes již zatopená, osada Ústí. Tato malá, ale stará osada byla pravděpodobně podhradí Ostromeče. Téměř na konci vzdmutí potoka Mastníka upomíná pamětní deska ve skále tzv. pecínovské bratry. Je na ní napsáno "Zde se zdržovali pro víru pronásledovaní naši předkové". Pokud pořádně prohledáte okolí, můžete zde nalézt nápisy z 16. - 17. století s náboženskou tématikou vytesané ve skále. Více informací naleznete zde (určitě stojí za navštívení!). Vylezete-li po pěšince na skálu nad pamětní deskou, naskytne se Vám pěkný pohled na vzdmutí a protější kopce. Výhled ze Psaných skal na vzdmutí potoka Mastníka Kobylníky V obci Kobylníky býval dvůr, o kterém první zprávy pocházejí již z roku 1271, kdy jej královna Kunhuta darovala řádu křižovníků s červenou hvězdou.Županovice Na 120. ř. km se nacházela první plavební komora u nás, kterou v roce 1729 (za vlády Marie Terezie) vybudoval z místní žuly profesor pražské techniky Ing. Jan Ferdinand Schor. Byla dlouhá 26,6 m, široká 4,7 m a hloubka vody v ní 1 m. Ve své době představovala obrovské zlepšení plavby po Vltavě, protože propojovala dolní hladinu s hladinou, zaplavující po zvýšení jezu Bučilské proudy. Ty byly, stejně jako Svatojánské, nebezpečné pro plavbu.Bučilské proudy (125,4 - 123. ř. km) - kousek před zříceninou hradu Zrůbek, na 125,4 ř. km, začínaly neméně slavné Bučilské proudy. Jak je již psáno výše, zanikly daleko dříve než Svatojánské.