Nacházíte se zde: Úvod » Ubytování » Česká republika » Chřiby » Koryčany

Hledat

Vyplňte věk dětí

Filtrování výsledků

Typ objektu:

Obsazenost:

Vybavení objektu:








Počet ložnic u chat a chalup:
Sport:
Koupání
Lyžování
Katalog ubytování:



Ubytování Koryčany


Vaše kritéria:
2 objektů
počet na stránce: řazení:
Dosud nehodnoceno
 
Max. kapacita: 6
Chata pro 6 osob
UKÁZAT CENU
Fantastické 9,3Podle 4 hodnocení
 
Max. kapacita: 6
Chata pro 6 osob
UKÁZAT CENU
zobrazeny objekty 1-2   

Informace o místě Koryčany

Koryčany

Historie našeho města se přímo proplétá s historií hradu Cimburka. Nejstarší psané zprávy, které se přímo dotýkají našeho kraje, jsou teprve z roku 1131. V té době vládl českým zemím nejmladší syn Vratislava II. Soběslav I.. Krajina kolem dnešních Koryčan tehdy náležela ke kraji arcijáhenství břeclavského. Dějiny města Koryčany spadají určitě do mnohem dřívějších dob, než praví nejstarší dochované záznamy. Jisté je, že ve 14. století se nemalou měrou o stavební a kulturní rozvoj našeho města zasloužil Bernard zvaný z Cimburka, který se svou druhou manželkou Sabinou z Koryčan vyženil zboží koryčanské a dostal krajinu nedaleko Koryčan, kde si v chřibských horách po roce 1320 postavil jiný hrad - Nový Cimburk. Bernard dostal krajinu okolí Koryčan náhradou za hrad "starý" Cimburk nad Trnávkou u Moravské Třebové. V historii držitelů hradu Cimburka se vystřídala řada šlechtických rodů. Čeněk z Drahotuš provedl první stavební úpravy hradu. Za husitsých válek držel hrad Vok mladší z Holštejna. Koncem 15. století seděl na Cimburku loupeživý rytíř Jaroslav z Lomnice. Za vlády Vladislava Jagellonského přešlo panství do držení Viléma z Víckova, který opět hrad stavebně zvelebil a udělil obci pečeť z níž vychází současný platný znak Koryčan. Hrad odolával mnoha válečným tažením, zejména při válkách Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem a rovněž ve třicetileté válce, kdy celý kraj zpustl a zanikla řada osad. Rod Horeckých, který držel hrad od konce 17. století si na přelomu 17. a 18. století postavil zámek v Koryčanech a hrad Cimburk opustil. Od té doby hrad neustále chátrá. V současné době na hradě působí Polypeje, občanské sdružení pro obnovu historických památek z Brna, které se snaží zastavit chátrání hradu a postupně zakonzervovat a v budoucnosti snad i některé části obnovit. Držení koryčanského panství se v průběhu 18. a 19. století vystřídalo několik rodů, krátkou dobu držel panství i svobodný pán z Rotschildů, který je prodal bratrům Wittgesteinovým. Za jejich panství se v Koryčanech usadili Thonetové a postavili zde továrnu na ohýbaný nábytek. Po smrti Ludvíka Wittgensteina v roce 1925 zdědily panství či správněji velkostatek koryčanský jeho dcery, které adoptoval, a to slečna Marie Salzerová - Wittgensteinová a její sestra paní Hermína Marešová - Wittgensteinová rozená Salzerová. Rod Salzerů držel zámek až do roku 1945. V současné době je zámek v dobrém stavebním stavu a slouží jako učiliště pro obory číšník, kuchař. V Kroyčanech byla silná židovská obec, která vlastnila školu, synagogu a židovský hřbitov. Obec zanikla začátkem tohoto století a v současné době se zachoval jen židovský hřbitov. Bývalá židovská synagoga prodělala řadu stavebních úprav a slouží dnes jako prodejna. Významným předělem v historii Koryčan se stal rok 1960, který na základě nové územní organizace státu začlenil Koryčany do okresu Kroměříž. Zanikl maličký okres Kyjov, v jehož rámci byly Koryčany svou velikostí, společenským, kulturní a hospodářským významem jednou z nejvýznamnějších obcí po okresním městě Kyjov. Dnem 1. ledna 1967 byly Koryčany Usnesením rady Krajského národního výboru v Brně povýšeny na město. Dnem 1. srpna 1976 se bývalé obce Jestřabice a Lískovec staly součástí Koryčan jako místní části města. V září 1999 bylo v Koryčanech přihlášeno k trvalému pobytu 2066 obyvatel žijících v 801 domech. Spolu s připojenými obcemi Blišice, Jestřabice a Lískovec bylo v tomto termínu přihlášeno 2893 trvale žijících obyvatel. Řada rodinných domků, především v místních částech Blišice a Jestřabicích, slouží jako rekreační chalupy.