Ubytování Čejč

Čejč leží na dně velké kotliny uzavřené posledními výběžky Maršovských hor 185 metrů nad mořem. Zeměpisná poloha místní kaple je 48° 57‘ severní šířky a 34° 38‘ východní délky. Dolina v podobě chobotu se vytvořila na jihovýchodním svahu starších třetihor. Obec stojí na písčitých jílech, šedých vápenatých slínech a plavených modrých křemičitých píscích bezprostředně u velké vrstevné poruchy, kterou vystupují sirovodíkové vzestupné prameny. V žluticových hlínách se velmi daří vinohradům, které jsou právě pro tyto příznivé půdní podmínky vysazovány po stráních kolem Čejče. Z rostlinných druhů tvoří zvláštní společenství slanomilné rostliny – slanorožec, merlík pomořský, slanobýl, bytel, pelyněk pontický, starček velkolistý, lnice křemičinkolistá. Čejč je obcí starobylého rázu a poprvé se připomíná v roce 1222. V roce 1335 se poprvé jmenuje městečkem s právem konat týdenní trhy, vařit a prodávat pivo. V roce 1459 byla obec podle písemných záznamů již pustá, neboť utrpěla těžké ztráty za husitských válek. V roce 1769 nařídila císařovna Marie Terezie zorání obecních pastvin u Čejče, aby byly na takto získané půdě zakládány nové osady. Tehdejší správce císařských statků , svobodný pán Posch, povolal z Lotrinska a Franche – Comté francouzské rodiny ke kolonizaci uherských statků. Tyto rodiny pocházely z kraje Besanconského, panství Dorna, z vesnice Deservillers. První polovina 19. století přinesla obci velký rozvoj. V roce 1825 přestavěl podnikavý čejčský občan Poduška místní zájezdní hostinec na patro a zřídil zde lázně s léčivým sirným pramenem. Hned v prvních letech přivábily lázně mnoho hostů z blízkého i vzdálenějšího okolí a k jejich rozkvětu napomáhal v následujících letech i rychlý rozvoj Čejče. Nejvýznamnější památkou je barokní socha Sv.Kajetána, zbudovaná v roce 1722 nákladem hraběnky Liechtensteinové . Socha je dnes umístěna v ulici Nádražní řádek. Z roku 1866 se v místním parku dochoval náhrobek pruského podmaršálka Friedricha von Clausevitz.