Ubytování Břeclav

Okresní město Břeclav leží v krajině, kterou si pro svá obydlí vybrali první Slované, kteří na toto území přišli pravděpodobně z východního Podunají již v 6. století. Jihovýchodně od dnešního města vzniklo na sklonku 8. století rozsáhlé sídliště s vyspělou řemeslnou výrobou, které se v době Velkomoravské říše v průběhu 9. století stalo jedním z hradisek centrálního velkomoravského území. Toto sídliště je známo v odborném světě jako velkomoravské hradisko Pohansko u Břeclavi. Vedle knížecího dvorce zde byl prozkoumán i velkomoravský kostel se čtyřmi stovkami bohatě vybavených hrobů, ale i valové opevnění, řemeslnické objekty a mohutné předhradí.Břeclav a její okolí leží v údolní nivě řeky Dyje a nedaleké Moravy. Od 13. století byl kraj vystavován četným záplavám a podél řeky vznikl rozsáhlý lužní prales, v němž převládá dub a jasan. Krajina však byla velmi intenzívně zemědělsky využívána, a tak se plocha lesů až do19. století neustále zmenšovala na úkor polí. V inundaci se nacházely rovněž rozsáhlé louky, které poskytovaly velmi kvalitní seno a otavu. Přestože je to dnes kraj vinorodý, v Břeclavia bezprostředním okolí se mnoho vinné révy v minulosti nepěstovalo, neboť zde není svažitých terénů, které by vinné révě vyhovovaly. Zejména od poloviny minulého století se zde ale pěstovalo hodně řepy, která byla zpracovávána ve zdejším cukrovaru a v rafinerii.Bohatství přírody se projevilo i v bohatství duchovním. Břeclav se stala postupně přirozeným centrem výrazného národopisného regionu Moravy - Podluží. Charakteristické lidové kroje dodnes oživující četné obřady jako jsou nedělní bohoslužby, hody či velikonoční pomlázka nejsou zde žádnou zvláštností a udiví návštěvníky bohatostí barev a výšivek, které vytvářejí dovedné a pracovité ruce zdejších žen. Bohaté národopisné tradice nejsou jen v kroji, ale také v dosud živém lidovém jazyce charakteristickém měkkostí a melodičností samohlásek i dlouhého ú, které posluchače neznalého prostředí zaujme.Jedním z nejvýraznějších prvků Podluží a jeho folklóru je lidová píseň a lidový tanec. Celá řada písní je dnes již notoricky známá díky zpěvákům a zpěvačkám tohoto kraje - Jožkovi Severýnovi, Jožinovi Černému, Františkovi Studénkovi, Julii Severýnové - Kučerové, Květě Černé, sestrám Malčicovým ad. nebo národopisným souborům Břeclavan, Podlužan či Starobřeclavské muzice. Připomeňme si jen např. píseň Za Starú Břeclavú u tej boží muky...Město žilo i bohatým spolkovým, sportovním a kulturním životem, na němž se podílely četné břeclavské školy nižšího a od r. 1897 i středního stupně - zpočátku národnostně utrakvistické, později pak přísně dělené na české a německé v důsledku vzrůstajícího nacionalismu druhé půle 19. a první 20. století. Ze sportovců je třeba uvést především břeclavské veslaře, kteří se dokonce účastnili i olympiád v Melbourne, odkud přivezli bronzovou medaili, v Mexiku a v Mnichově. Divadelnictví bylo pěstováno v souboru Břetislav, loutkářství v souboru Radost, knižní kulturu rozvíjela Chlandova tiskárna, v níž bylo v letech 1927-1938 vytištěno přes padesát bibliofilií,z nichž nejvýznamnější byly Bezručovy Slezské písně ilustrované hodonínským výtvarníkem Jar. Dobrovolským